Tak ve škole nám pěkně přituhuje a proto je času a sil pomálu. I proto zde dlouho nepřibyl žádný příspěvek. No a dneska nadešel den D, kdy jsem si konečně našla čas na trochu toho povídání z mého života.
Dnes bych se chtěla věnovat tématu, které mi dlouhou dobu vrtalo hlavou.
Na sociálních sítích ať už je to FB nebo instagram apod... je mnoho fanpages a mnoho děvčat, která se se všemi dělí o své pocity, progressy a jídla. Jenže poslední dobou mi přišlo, že všechny ty holky jsou pořád jen šťastné a vyrovnané a nemají chutě na sladké a všechno je to brnkačka, mají to na háku a prostě si to všechno užívají.
Poslední dobou mě to hodně trápilo. Proč já si neužívám to odpírání sladkostí a proč mě se nechce jít někdy cvičit????! Proč mi to všechno přijde tak zatraceně těžké? Nakonec jsem došla k názoru, že prostě jsem buď úplný mimoň nebo jsem totálně ztracený případ.... a nebo.... ty holčiny jen tak vypadají. Ano, myslím si, že není možné milovat den, kdy máte hlad, ohromné chutě a po zelenině se vám obrací žaludek :D
Rozhodla jsem se vám tedy popravdě povědět, jak se cítím poslední dny já, a že to doopravdy jednoduché není. Takže jestli toto někdo teď čte a má stejný problém, kdy by nejraději ve chvílích krize prolomil hlavou nejbližší zeď, tak nebojte se, nejste jediní na světě!
Poslední týden se ve mě něco hnulo a začala jsem cítit únavu a vůbec se mi nic nechtělo dělat. Ráno jsem se vzbudila a nejradši bych zase usnula. Nálada byla na bodu mrazu. Byla jsem velice podrážděná a na všechny okolo ošklivá. Několikrát jsem si i pobrečela a nebýt podpory, co mám kolem sebe, už bych s tím dávno sekla. Nejspíš se na všem podepsal začátek školního roku. Rozvrh není nejpříjvětivější a odpolední posilka, kdy jsem vyřízená ze školy je pro mě někdy utrpením. Co je pro mě aktuálně nejhorší je fakt, že nic nestíhám. Respektive za normálních okolností bych stihla všechno, ale bez energie jde všechno krapet pomaleji. Když jste hladový je opravdu těžké udržet pozornost. Nedej bože napsat si podařeně test. Každý večer se těším do postele a jsem ráda, že jsem zvládla dojít až tak daleko a neustlala si už v kuchyni :D
No asi takhle nějak přibližně mi bylo/ je do smíchu ;) Povím vám je to všechno o VŮLI a překonání se. Aneb jdu si za svým snem a cílem :)
Za týden se těším na další prasečák. Bude se konat po 4 týdnech, což je podle mě v dietě dostačující. Vlastně oficiální dieta už jaksi měla skončit před týdnem, ale já ještě nejsem úplně spokojena s výsledky a tak jsem se rozhodla pokračovat dál. :) Co se týče kontroly stavu těla, tak jsem se pouze vážila a váha ukazuje číslo 54,1 kg. Uvidíme, co prozradí pořádné měření :)
Mějte se krásně a nezapomínejte, lidi jsou jen lidi! Vždy se všichni děláme hezčími a lepšími než doopravdy jsme, no ne? :D A proto, jdu dále bojovat, ať už jsem podivín nebo ne ;)
Žádné komentáře :
Okomentovat