Číslo se nám nějako přehupuje přes padesátku. Utíká to jako voda. Tedy, jak se to rozjede, tak to začne utíkat.. Hned vám to objasním.
Víte, co je v dietě opravdu důležité? Totiž vydržet první dva týdny, věřte mi, že když začnete pozorovat výsledky, jde to všechno mnohem snáz! Je pravda, že cca těch 14 dní je opravdu krutých a zdlouhavých. Nicméně je potřeba se kousnout a vydržet, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Né, nikdo za vás tu zadnicu vážně nezvedne a nepůjde to odmakat! Víte, co mi hodně pomáhá? Představovat si svoje tělo, tak, jak bych chtěla, aby vypadalo. Představovat si to často, hodně často. Představit si ho, když vás popadne mlsná, nebo když se rozhodujete zda jít do posilky nebo ne....
Tím, co se mi v dietě nejvíce vyplácí, je zaměstnání mozku něčím jiným. Opravdu, buďte aktivní. Mozek vám říká, že jste unavení a že si nejspíš ani nedokážete dojít na záchod :D Ale kašlete na něj! Stačí nad tím přestat přemýšlet a prostě vstát! Potom už to přijde samo :)
Mám to vyzkoušené. O prázdninách, když jsem měla spoustu času volna a nikam jsem se nehonila, tak jsem věčně myslela na jídlo a odpočítávala minuty do dalšího. Ovšem od té doby, co začala škola, věčně mám něco na práci a mnohdy kouknu na hodiny a vidím, že ten čas ohromně poskočil kupředu.
V životě není čas na očekávání kouzelného proutku, který vás udělá šťastnější a shodí vám 10 kilo. Všichni máme málo času a ten proutek stejně nedorazí! Je potřeba si jednou sednout a vše si ujasnit. Co to pro mě vlastně znamená? Proč bych se měl omezit? Ujasnit si, kolik času vás dělí od prvního cíle (Nejlepší je dávat si stále nové malé cíle, které směřují k jednomu velkému, v mém případě celoživotnímu), co jste si vysnili, po jenž toužíte. Nezapomeňte, "bolest" je jen dočasná...
Já si předsevzala 2 měsíce tvrdé práce a 100% nasazení. Řekla jsem si, že buď to teď budu dělat, jak nejlépe dokážu a nebo se na to vykašlu a už se o tom ani malinko nikdy sobě nezmíním. V ten moment jsem se zasekla, zahryzla a takřka šla přes mrtvoly.... Měla jsem různé překážky, které ale nakonec nebyly tak vysoké, aby se nedaly přelézt. Neříkám, že to je procházka růžovou zahradou. Není. Je to sakra těžký!! :D Jenže život bude vždycky těžký, ať se budete snažit o cokoliv.
Za energii vloženou do každého dne, získávám postupně odměnu. Pomalinku polehoučku. Změnil se mi pohled na svět a také jsem začala snít o soutěži, která se mi tak spontáně, zlehka přikrádá do hlavy a je jedním z dalších velkých snů...
A proto, lidičky. Sněte! Poddejte se tomu! Řekněte NE! Dejte si klapky na oči a prostě jděte! Vnímejte jen sami sebe a dejte do toho srdíčko! A hlavně nad tím moc nepřemejšlejte :D Musíte do toho vlítnout po hlavě, bez velkého rozmýšlení a hned to půjde snadněji....
:))
Žádné komentáře :
Okomentovat